Pan, bůh lesů a pastvin, je ve starověké řecké mytologii úzce spjat s panovou flétnou. Podle legendy se nymfa Syrinx proměnila ve skupinu rákosových třtin, které Pan rozsekl na několik kousků a vytvořil tak hudební nástroj nesoucí její jméno. Archeologické nálezy dokládají, že obdobné flétny existovaly již v předklasickém období – ve 3. tisíciletí př. n. l. je známe z ostrovů Kyklady. Nástroj byl v Řecku oblíbený u pastýřů a později jej převzali i Etruskové a Římané (ti mu říkali fistula).
Pozůstatky panových fléten se však objevují i v jiných oblastech světa. V Andách (kultura Nazca, cca 1.–7. stol. n. l.) archeologové objevili keramické píšťaly složené do jedné řady – nazývané antary. Tyto flétny hrály důležitou roli při náboženských obřadech Nazců a dodnes jsou podobné nástroje součástí lidové hudby v peruánských Andách.
Kulturní rozšíření
Panová flétna vznikla nezávisle v několika oblastech světa. Typickým příkladem jsou jihoamerické flétny – dvouřadé zampoňe (také siku, kečuánsky antara, ajmarštině siku). Zampoňa má dvě řady píšťal (tzv. ira a arka) uspořádané vedle sebe; tradičně na jednu sadu píšťal hrál jeden hudebník a na druhou další, aby mohli společně zahrát celou stupnici. Tento způsob hry vytváří charakteristický stereofonní efekt andské hudby.
Naopak evropská tradice často používá jednu řadu píšťal. Například rumunský nai je diatonická panová flétna obvykle s 20 a více píšťalami, obvykle vyřezávaná z jednoho kusu bambusu nebo dřeva a pro pohodlí hrajícího mírně zakřivená. Známým propagátorem této formy byl rumunský mistr Gheorghe Zamfir. V Asii existuje čínský typ paixiao (排簫), jehož historie sahá až do starověké Číny – nejstarší nálezy paziao pocházejí z období Západní Zhou (přibližně 1000 př. n. l.).
Výroba a materiály
Panové flétny se tradičně vyrábějí z přírodních materiálů, přičemž nejčastěji se používá bambus – lehký, pevný a dobře znějící materiál. Archeologové našli panové flétny z různých surovin (kromě bambusu i z kamene, kosti či keramiky). Moderní výrobci dále nabízejí tyto materiály:
- Bambus – tradičně nejčastější materiál, který dává nástroji hluboký a „dřevitý“ zvuk.
- Dřevo – používá se například u rumunského nai nebo některých lidových fléten; dřevo zjemňuje barvu tónu.
- Keramika a kámen – objevují se v archeologických nálezech (např. keramické antary Nazců). Tyto materiály jsou křehčí, ale historicky používané.
- Plast – v současnosti se často vyrábí masově; plastové flétny jsou odolné a levnější, vhodné pro začátečníky či děti.
Výroba panových fléten bývá ruční – dřevo nebo bambus se pečlivě opracuje a píšťaly se spojí (pro spojení se tradičně používalo například lýko nebo provázek). V dnešní době lze najít i průmyslové metody (např. tváření plastu či kovových rámů), avšak i u sériově vyráběných fléten často přichází konečný brusič tónů a doladění ručně.
Hudební charakteristiky
Na panovou flétnu se hraje tak, že hráč instrument drží vodorovně oběma rukama a fouká přímo přes horní hranu píšťal. Každá píšťala vydává jeden tón: výška tónu závisí na délce píšťaly – čím kratší píšťala, tím vyšší tón. U starověkých řeckých fléten se ladění provádělo pomocí včelího vosku – přidával nebo ubíral se plůtek v píšťale, čímž se měnila její účinná délka. V andském kontextu se do konců píšťal vkládaly malé kamínky nebo zrna kukuřice, aby se upravily tóny na přesnou výšku. Ve stromto výrobcích se používají podobné metody: rumunští výrobci například tradičně používají včelí vosk k ladění nových fléten.
Panová flétna je „end-blown“, koncová flétna bez bočních otvorů, a vytváří bohatý, často značně znějící tón. Dvouřadé varianty (Zampoňa) vyžadují pro úplnou chromatickou stupnici střídání řad – z tohoto důvodu se na ně původně hrálo ve dvou (každý muzikant jednu řadu, tzv. ira a arka). Tím se dosáhlo jedinečného stereofonního efektu andské hudby. Dnes už mnozí hráči s přehledem oba rejstříky obsáhnou sami a hrají na flétnu obou řad. Jednořadé flétny (jako rumunský Nai či čínská Paixiao) jsou většinou diatonické, přesto je lze vhodnou manipulací tunelu a dýcháním zahrát často i kromaticky.
